Fišerová, M., Dekonstrukce podpisu. Jacques Derrida a opakování neopakovatelného. Praha: TOGGA 2016.
Abstract
The monograph Deconstructing Signature. Jacques Derrida and Repeating the Unrepeatable
focuses on handwritten signature as a frequently used medium, but still a neglected topic in
philosophy, semiotics and media studies. The goal of the research presented in this book is to
characterize the specific semantic „message“ generated by signature, a medium that can be
defined as a picture of the author's name drawn manually by the author himself, which is
supposed to represent the author's civil identity. The book compares three different discursive
expectations from signature in psychological graphology, forensic analysis and digital
cryptography. The hierarchized knowledge of these three disciplines founds contemporary
Czech legal mediation politics. By means of Derrida's deconstruction, the book proposes to
rethink three aporias corresponding to the three metaphysical expectations from handwritten
signature, which are shared in graphology and forensic analysis. The first metaphysical
expectation from signature is the ability to let us recognize the writer: signature is understood
as a "natural" picture of the author's name, which has the same qualities as the author himself.
The second metaphysical expectation from signature is the ability to guarantee "authenticity":
signature is taken as a proof of physical contact between the signed document and the writing
instrument held by the author's hand. The third metaphysical expectation from signature is the
capability of eternal and perpetual manual reproduction: handwritten signature is considered
as a personal logo, a graphical convention, which guarantees the author's legal "identity". By
analyzing the mentioned metaphysical expectations and aporias generated by them, the book
proposes a new media semiotics of signature inspired by both Derrida's deconstruction and
Eco's semiotics of conventional realism. The book brings a complex philosophical research of
discursive and metaphysical conditions of possibility of the handwritten signature's
interpretation.
Anotace
Odborná monografie Dekonstrukce podpisu soustřeďuje pozornost na podpis jako na
frekventované médium, které bylo dosud jen málo prozkoumané v oblasti filosofie, sémiotiky i
mediálních studií. Cílem výzkumu, financovaného GAČR a představeného v této knize, je
charakterizovat specifické znakové „poselství“ generované podpisem, médiem, které lze
definovat jako vlastnoručně nakreslený obraz autorova vlastního jména, který díky
jedinečnému autorskému opakování "stopy stylu" závazně reprezentuje jeho občanskou
identitu. Autorka určuje různé diskursivní očekávání od podpisu v psychologické grafologii,
soudním písmoznalectví a digitální kryptografii - vědních oborech, jejichž hierarchizované
vědění funduje současnou českou legální mediační politiku. Z pozice Derridovy dekonstrukce
kniha zkoumá tři aporie odpovídající třem metafyzickým očekáváním od vlastnoručního
podpisu, které sdílí grafologie s písmoznalectvím. Prvním metafyzickým očekáváním je
schopnost podpisu umožnit rozpoznání pisatele: podpis je chápán jako "přirozený" obraz
autorova jména, který je podobný duševním kvalitám samého autora. Druhým metafyzickým
očekáváním je schopnost podpisu garantovat "autentičnost": podpis je chápán jako doklad
fyzického kontaktu mezi dokumentem a autorovým psacím nástrojem. Třetím metafyzickým
očekáváním je schopnost podpisu věčné a neměnné manuální reprodukce: podpis je chápán
jako osobní logo, grafická konvence stvrzující autorovu občanskou "identitu". Na základě
prozkoumání zmíněných metafyzickým očekávání a jimi generovaných aporií kniha navrhuje
novou mediální sémiotiku vlastnoručního podpisu inspirovanou současně Derridovou
dekonstrukcí a Ecovým smluvním realismem. Kniha přináší komplexní filosofický průzkum
diskursivních a metafyzických podmínek možnosti interpretace vlastnoručního podpisu.
Fišerová, M., Obraz a moc. Rozhovory s francouzskými mysliteli, Praha: KAROLINUM 2015.
https://www.kosmas.cz/knihy/205833/obraz-a-moc/
Abstract
The monograph "Image and Power. Interviews with French Thinkers" is composed of two complementary parts: author's comparative study on the one hand and authentic interviews with selected contemporary French theoreticians on the other hand. First part of the book introduces to the problematic relationship of image and power in French thinking at the turn of Millenium. It aims to explain the reason of interdisciplinary research and to point out the most influential scientific polemics and opinions, as the author observes it in the contemporary research in humanities in France. The second part of the book brings 7 unique interviews with chosen personalities of the contemporary French philosophy (Georges Didi-Huberman, Marie-José Mondzain, Jacques Rancière, Pierre Lévy), sociology (Michel Maffesoli), antropology (Marc Augé) and media history (Monique Sicard). Such a composed reflexion is an unusual occasion for a personal encounter with the famous conceptions of the mentionned teoreticians of image. It links their specialized perspectives in a plural dialogue, in order to show the commun sharing of the visible as a legitimate politics of visualization of the invisible.
Anotace
Monografii "Obraz a moc" tvoří dvě doplňující se části: přehledová autorská studie a původní rozhovory s francouzskými mysliteli. První část knihy uvádí do problematiky vztahu obrazu a moci ve francouzském myšlení na přelomu 20. a 21. století. Jejím záměrem je zdůvodnit interdisciplinární průzkum a uvést do vzájemných souvislostí vlivné vědecké polemiky a názory na vztah obrazu a moci, jak je autorka pozoruje v současném humanitním výzkumu ve Francii. Druhá část knihy přináší 7 unikátních rozhovorů autorky s vybranými osobnostmi současné francouzské filosofie (Georges Didi-Huberman, Marie-José Mondzainová, Jacques Rancière, Pierre Lévy), sociologie (Michel Maffesoli), antropologie (Marc Augé) a historie médií (Monique Sicardová). Takto koncipovaná reflexe je neobvyklou příležitostí pro osobní seznámení se s názory vybraných teoretiků obrazu. Propojuje odborné perspektivy v pluralitním dialogu, aby tak z různých stran ukázala sdílení viditelného jako legitimní politiku vizualizace neviditelného.
BOOKS / KNIHY
Fišerová, M., Partager le visible. Repenser Foucault, Paris: L’HARMATTAN 2013.
http://www.editions-harmattan.fr/index.asp?navig=catalogue&obj=livre&no=42463
Abstract
The monograph tries to contribute to the research of a complex problem: how to study image
today; and how to think its sharing. To elaborate an answer to this question, the mentioned problem
was situated in discussion about representation and put in connection with epistemological
questioning of sharing of visible, which is understood as one of the problems of contemporary
political philosophy. Author's method consists in analyzing statements (texts explaining the
legitimately visible images) and visibilities (images chosen as appropriate illustrations of the texts)
in the field of the archive. The study of a particular case - that consists in a double official mode of
work with documentary photographs taken during the period of normalization in Slovakia - reveals
the fact that nor during the period of authoritative regime of the normalization, neither during
contemporary period so called democratic, legitimate sharing of visible is possible without fixing
certain esthetic norms which function as political limits of the vision: no sharing of knowledge by
means of image is possible without intervention of speaking and without production of
representations.
Anotace
Záměrem monografie je přispět k hledání odpovědi na komplexní otázku, jak v současnosti chápat obraz a jeho sdílení. Daný problém byl situován do diskuse o reprezentaci a uveden do souvislosti s trojím - ontologickým, axiologickým a epistemologickým - kladením problému sdílení viditelného, chápaného jako jeden z problémů současné politické filosofie. Metoda výzkumu spočívá v analýze výpovědí (textů vysvětlujících legitimně viditelné obrazy) a viditelností (obrazů vybraných jako náležité ilustrace textů) v rovině archivů. Případová studie – zkoumající dvojí oficiální zpracování dokumentárních fotografií z období normalizace na Slovensku – odhaluje skutečnost, že v období autoritářského režimu normalizace, právě tak jako v současném období “demokracie”, lze legitimně sdílet viditelné pouze na základě fixace určitých estetických norem, působících jako politické limity vidění: bytí, hodnoty a vědění nelze sdílet prostřednictvím obrazu bez účasti slova a bez tvorby reprezentací.
TO BE PUBLISHED / V TISKU
Fišerová, M., Fotografie jako relikvie. Rétorika fragmentu, Praha: Togga 2018.
Abstract
The monograph "Photograph as Relic. Rhetorics of Fragment" introduces to the ongoing philosophical discussion on a specific character of the photographic medium, on its ability to act as a relic, a reliable remain of the past. Photograph - imprint of light, visual „punction“ from the state of the world in the moment of shooting - is inevitably linked to the question of trustfullness of spectator's gaze and of his belief in "emanation" of what the photograph lets us see. The monograph questions the problematic relationship between photographic image and human sentimentality, which opens the possibility of strategical uses and misuses of the traditional metaphysical expectation from photograph as from an image, which is disposed to prove the existence of past events and to show the real appearence of what is no longer here. The author introduces a new visual rhetorics, which understands the photograph as an existential remain of the past event and points out a principal metonymical exchange of the totality of the event for its sharable fragment. The rhetorical understanding of this fragment is based on a confrontation of the semiotics of "symptomatic" re-presentataion with the deconstruction of "phantomatic" presence of the lost moment and a its possible "emanation" in the time of spectator's gaze.
Anotace
Monografie "Fotografie jako relikvie. Rétorika fragmentu" uvádí do aktuálně probíhající filosofické diskuse o specifické povaze fotografického média, o jeho schopnosti vyvolávat dojem relikvie, věrohodného ostatku minulosti. Fotografie - světelný otisk, vizuální „punkce“ ze stavu světa v momentu snímání - v tomto smyslu zůstává nevyhnutelně spjata s otázkou důvěřivosti pohledu diváků a jejich víry v "emanaci" toho, co nám ukazuje. Monografie zkoumá problematický vztah fotografického obrazu a lidské sentimentality, schopné strategicky využívat a zneužívat tradiční metafyzické očekávání od fotografie jako od obrazu disponovaného pro dokazování skutečnosti minulých událostí a ukazování pravého vzhledu toho, co zde již není. Autorka uvádí novou vizuální rétoriku fotografie jako existenciálního ostatku minulé události, jehož rétorické vysvětlení ukazuje principiální metonymickou záměnu celku události za její sdílitelný fragment. Rétorické porozumění tomuto fragmentu stojí na konfrontaci sémiotiky "symptomatického" spřítomnění s dekonstrukcí "fantomatické" přítomnosti ztraceného okamžiku a jeho možné "emanace" v čase divákova pohledu.